S Hunterem do Evropy

10.4.2003

cln09Zbrusu novou námořní jachtu HUNTER 466 jsme přebírali na západním pobřeží Floridy, v Saint Petersburgu, v marině, kterou jsem již dobře znal .V prosinci zde většinou bývá stálé a pěkné počasí, ale kolem 10.prosince přecházela studená fronta, takže i na Floridě, u Mexického zálivu poklesly noční teploty pod bod mrazu. Na to jsme nebyli připraveni a tak jme hned druhy den prokřehlí po chladné noci šli kupovat spací pytle. Jaké však bylo naše překvapení, že i ve velkém supermarketu byly spací pytle během posledních dvou dnů vyprodány, zbyl zde na nás jeden poslední, v druhém supermarketu dva poslední.

Moji američtí přátelé si mě dobírali, že vždy když já kupuji lod na Floridě tak mrzne a jinak ne. Pamatují si totiž obdobnou situaci z roku 1997, kdy jsem zde také kupoval loď a měli jsme na palubě lodě jinovatku a také mrzlo. Tehdy jsem chtěl zakoupit el. kamínka pro ohřátí interieru, když jsme pracovali na lodi vytažené na břeh v marině. Samozřejmě, že když jsem kamínka šel koupit byli vyprodány, protože nízké teploty zaskočily silně teplomilné obyvatele Floridy. Tak jsem aspoň dostal koupit el. vařič, s kterým jsme si mohli trochu přitopit. Takže rada pro všechny: nikdy nespoléhejte na teplé počasí, tam kde by mělo být a naopak.

Plachetnici HUNTER jsme přebrali v přepravním stavu, tak jak se dodává dealerovi bez postaveného stěžně, bez namontovaných relingů, rámu nad kokpitem a bez namontovaného rolfoku. V marině na nás byli milí, jak by také ne, když jsme zákazníci, ale trochu vyvedení byli z toho, že nechceme a nepotřebujeme jejich pomoc při kompletaci lodě, příliš mají zakořeněnou představu, že když si někdo koupí jachtu,myslím plachetnici, tak určitě nebude vědět jak ji uvest do provozu, aby všechna lana přístroje a vše ostatní fungovalo tak jak má. Nakonec bylo štěstí, že jsme kompletaci dělali sami, protože jme objevili na jednom stěhu přeražený drát.

cln08Pochybuji, že by si jakýkoliv námezdní pracovník této závady všimnul a kdyby, tak na 99 % by ji nechal tak, jak je. To jsme si však nemohli my dovolit, zejména proto, že nás čeká cesta přes Atlantic. A snad ne jen jedna. Sedam tedy do auta, jedu cca 200 mil, tedy 3a půl hodiny cesty do městečka Alachua, ležícího uprostřed severní části Floridy, kde se nachází výrobní závod firmy HUNTER Marine. Naštěstí se vracím tentýž den s novým stěhem, takže zdržení jen jeden pracovní den. Po týdnu práce je loď zkompletována včetně vybavení záchrannými prostředky. Také došlo na vybavení pro potápění,tedy 9 lahví,opasky, zátěže a vesty..Na zádi se zaskvělo jméno ODYSSEUS. A s tímto jménem a pod českou vlajkou vyplouvá ODYSSEUS na svoji první, zatím zkušební plavbu 21.12.2002 ve 12 hodin ze St.Petersburgu.

Saint Petersburg – Key West – Miami

Plavba podél pobřeží Floridy Mexickým zálivem není pro jachtaře potěšením. Pobřeží je jednotvárné a u pobřeží spousty mělčin.Za to je zde velké množství ryb a do této oblasti se vypravuje mnoho sportovních rybářů.. Zpestřením je plavba kanály "Intercoastal water way". Zde je však bezpodmínečně nutné mít podrobné mapy. Tyto dostanete pro příslušnou oblast v každém obchodě s jachtařskými, resp. rybářskými potřebami. Doporučuji zakoupit album map kde jsou mapy velmi podrobné a je zde možné najít každou očíslovanou bóji. Při plavbě kanály musíte být připraveni na komunikaci s obsluhou mostů, která Vám na požádání most po zastavení pozemní dopravy otevře. Veškeré tyto služby jsou bezplatné.

Z Miami odlétá náš kamarád Roman. Já s Libou čekáme na další posádku.

cln07Miami – Bahamy – Karibik – St. Maarten

Do Miami za nami přijíždí další tři jachtařsky ostřílené páry: Olda a Eva Slavatovi, Zdeněk a Eva Červinkovi, Petr a Jana Čaderští. Dva dny ztrácíme čekáním na zavazadla, ale nemůžeme se moc divit, letěli totiž s Air France. Na plavbu na St.Marten nám zbývá už jenom 12 dnů a před sebou máme 1300 mil. S jedním přistáním v San Juan na Puerto Ricu jsme to zvládli. Nakonec jsme měli ještě půldenní rezervu.

V Karibiku jsme zůstali až do dubna...